„Cínové plechovky, píšťalky, péra a pružiny, porcelánové mísy, zvonky, pingpongové míčky, suché listy agave, houbičky, ocelový drát, větve, papírové fólie, plastové tašky, stříbrné papíry, růžové rukavice, klavír, balónky, voda, odpadky, louže, květináče, kytara, kovové trubky, semena stromů, perly, bambusové tyče, dřevo, kosti, kameny, filtry …“

Riu Nakajima a Pierre Berthet ve svých instalacích a performancích experimentují se způsoby, jak objekty rozeznít, aby se jejich akustický stín stal slyšitelným. Hledají neviditelnou auru věcí, auru, která se neustále mění, pohybuje v prostoru, proniká do nejtajnějších míst vně i uvnitř nás. Jak přistupovat k věcem, tak abychom pochopili, že žijí vlastním životem a abychom se naučili naslouchat jejich jazyku? Aby se věci rozezněly je třeba se jich dotýkat, hladit, třást jimi, porazit je, mnout, škrábat, zmáčknout, vařit, plácat, chrastit, házet, posunovat, působit na ně magnetem, atd …

10 – 14h dílna: program

 10h prezentace práce obou umělců

11h – 12h amplifikace objektů pomocí motorků a baterií

12.-12.30 oběd přestávka

 12.30 – 13h práce s prostorem, světlem a zvukem

13h společné improvizované představení

Rie Nakajima je japonská umělkyně, žije a pracuje v Londýně. Působí v oblasti instalace a zvukové performance. Její práce většinou reagují přímo na specifikou architektoru prostoru a využívá často kombinaci kinetických vlastních nástrojů a nalezených objektů. Vystavovala a vystupovala ve Velké Británii i v zahraničí. Od roku 2013 spolupracuje s hudebníkem a teoretikem Davidem Toopem. Hudební projekt O YAMA O ve kterém zkoumají společně s Keiko Yamamoto možnosti bezžánrové hudby. Projekt “Mrtvé rostliny / živé objekty” vytvořila společně s Pierrem Berthetem.

http://www.rienakajima.com/

“Mrtvé rostliny a živé objekty” je projekt Pierrra Bertheta na němž od roku 2013 spolupracuje s Rie. Berthet studoval bicí na konzervatoři v Bruselu. Studoval také v konzervatoři v Liège improvizaci u Garretta Lista, kompozici u Frederica Rzewskiho a hudební teorii u Henri Pousseura. V devadesátých letech – inspirován Alvinem Lucierem, Terry Foxem, Paulem Panhuysenem experimentoval s dlouhými strunami, nebo s ozvučenými předměty a s rezonátory. Pierre hrál několik let s Arnoldem Dreyblattem v jeho Orchestra of Exiting Strings a vystupoval s Fredericem Le Junterem. Od devadesátých let staví zvukové a vizuální instalace v interiérech v krajině a veřejném prostoru. Od roku 2000 zkoumá možnost jak využít vysavače v hudbě. V roce 2010 pracuje na skladbě «Galileo» Toma Johnsona pro 5 kyvadel. Později začal ve své hudbě používat zvuky mechanicky otřásaných suchých rostlin. Rie mu poradila s použitím tužkových baterií kdy motorky nejen třesou rostlinami, ale také je posouvají v prostoru (auto-mobily).

http://pierre.berthet.be

připraveno ve spolupráci s GHMP